Letos v lednu vstoupila v účinnost novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která zjednodušila proces zprostředkování pěstounské péče nebo osvojení. K novele, kterou podpořilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, se muselo přistoupit, protože „ze zjištěných podkladů vyplývá, že kámen úrazu při zprostředkování náhradní rodinné péče byla právě ta zdlouhavost“, jak vysvětluje Zuzana Zárasová, vedoucí oddělení koncepce sociálně-právní ochrany dětí a náhradní rodinné péče.
Novinky pro náhradní rodiče
Základní přínos novely spočívá v usnadnění administrativy, ale ne na úkor dětí. Zároveň je cílem lepší spolupráce pěstounů s biologickou rodinou, kdy je rodič třeba bez domova, závislý na návykových látkách nebo ve výkonu trestu a předpokládá se, že si rodič dítě později převezme zpět do péče. „Pro pěstouny je to náročnější než s biologickými dětmi, protože ty děti si s sebou nesou trauma z původní rodiny a je potřeba podporovat identitu dítěte a v některých případech kontakty s biologickou rodinou nebo návrat dítěte do své původní rodiny,“ vyjádřila se Zárasová.
Kromě toho se od letošního roku zjednodušuje proces osvojení. Zejména se zkrátila lhůta, dokdy by správní orgán měl rozhodnout. Žádost o zprostředkování pěstounské péče nebo osvojení se podává na obecním úřadě, kde se zahájí správní řízení. Následuje motivační pohovor se žadateli, kdy pracovníci OSPODu mapují rodinné prostředí, bydlení, běžný den rodiny, volný čas, zvládání školy dětí v rodině a občanskou vybavenost. Poté přejde celá věc na krajský úřad, kde si budoucí pěstouni opět odbudou rozhovor, a následuje zážitkové školení zaměřené na sebepoznávací techniky a další související témata. Posléze se vypracuje zpráva, jak žadatel obstál. „Pokud to rozhodnutí je kladné, je zařazený do evidence a počítá se s ním, když je potřeba nějakému dítěti vyhledat náhradní rodinu,“ tvrdí Zárasová.
Náhradní rodinná péče má navzdory aktuální novele i nějaké nevýhody a úskalí. Třeba „když ti pěstouni mají ještě své vlastní děti, tak to může být hodně špatné, protože mohou mít raději ty své vlastní a ty osvojené pak odeženou a v otázce dědictví pak budou protežovat vlastní děti víc než ty osvojené“, jak se vyjádřila studentka Michala. „Někdy to může dopadnout dobře a někdy špatně. Záleží na tom, v kolika letech si to dítě vezmou do rodiny. Protože když je to dítě ještě malé mimino, je samozřejmě větší šance, že přiroste k srdci. Je jeden případ, že rodiče adoptovali syna, protože nemohli mít dítě. A on potom byl úspěšný a časem ten úspěch vyprchal a on zabil svého nevlastního otce, aby dědil,“ vypráví Michala.
Doprovázení jako přidaná hodnota
Novela také podpořila roli doprovázejících organizací. Vše je nyní postaveno tak, „že to doprovázení nebude povinné, ale bude dobrovolné. Nicméně bude na něj navázána odměna pěstouna. Takže kdo bude chtít být doprovázen, tím benefitem bude nárok na dávku“, jak uvádí Zárasová. Jsou tu i jiné výhody doprovázení. Může pomoci také těm rodičům, pro které je role pěstouna něčím novým, a tak jim vše usnadnit. „Mohlo by to napomoci s tím sžíváním na začátku, protože ten začátek je asi jeden z těch nejtěžších okamžiků,“ tvrdí Zárasová.
Pěstounství kontra svěřenectví
Pojem svěřenectví je jakási česká specialita, která vyplývá z občanského zákoníku. Zpravidla se děti svěřují do péče prarodiče, příbuzných nebo blízkých přátel. Zde je důležité, že v tomto případě není nárok na dávky pěstounské péče a lze se spoléhat pouze na výživné. Jsou tak maličko znevýhodněni a mají pouze dávku na dítě, a nikoliv odměnu, což je jakýsi plat pro pěstouna, kdy za něj stát platí sociální a zdravotní pojištění. Možnost, že by se dítě mohlo svěřit do péče osoby blízké, je vždy priorita a pěstounská péče je až na druhém místě. „Podle mě, jestli se matka chce vídat se svým dítětem, tak ho nelze odebrat z biologické rodiny, ve které vyrůstalo. Je důležité to, co je pro něj dobré. A může být pro něj strašný šok, když ho z té rodiny vyrvou i s kořeny,“ vyjádřila se studentka Michala.
Nově si pěstouni budou moci vybrat, kde absolvují celý proces, neboť dříve to bylo různé kraj od kraje. Situace byla taková, že v kraji, kde bylo více zaměstnanců a organizací, ten proces trval kratší dobu, ale tam, kde je například pouze jeden krajský psycholog, to trvalo déle. „Novela umožňuje, že žadatel si bude moci vybrat, kde přípravu absolvovat v rámci celé České republiky,“ vysvětluje Zárasová.
Změny v legislativě jsou velice klíčové a je vidět, že systém se posouvá správným směrem – směrem k větší efektivitě a především ke štěstí a bezpečí dětí. Díky novým pravidlům už děti nebudou muset zbytečně dlouho čekat v ústavech, ale dostanou se rychleji do rodinného prostředí. To jim dává větší šanci na zdravý a šťastný vývoj, což je pro společnost to nejdůležitější.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Nakažlivé nemoci a právo: Co hrozí, když hazardujete se zdravím druhých?
