Daniel Landa se cítil nejsvobodněji v 90. letech. V době, kdy se hajlovalo na koncertech jeho Orlíku

Landa má temnou minulost, a i když se od rasismu distancoval, nostalgie po devadesátkách, kdy jej vyznával, mu nedodává důvěryhodnost

Daniel Landa vzývá období, kdy v kapele Orlík šířil rasismus a nenávist. On sám se možná cítil svobodně, pro mnoho dalších ale byly často vzývané „divoké devadesátky“ symbolem násilí, bezpráví a zbytečných smrtí desítek lidí. Mezi nimi byly i činy vůči menšinám, proti kterým tehdy Landa chrlil své nenávistné texty.