Chtěl jsem se zabít, jako voják jsem věděl, jak na to, říká Petr. Popisuje každodenní boje člověka závislého na automatech

Chvíle euforie střídaly deprese a myšlenky na sebevraždu

Měl skvělou práci, ve které byl respektovaný, a pracovně postupoval stále vzhůru. Kariéra ale není všechno. Po práci totiž přišlo prázdno, které Petr měl ve svém soukromém životě. A to prázdno začal vyplňovat hraním na automatech, se kterým se potýkal více než deset let. Problémy s hraním spojené ho dostaly až do takové situace, kdy přemýšlel o ukončení svého života.