Sympatická a talentovaná rebelka se srdcem na dlani! Tak by se dala ve zkratce popsat osobnost velké francouzské umělkyně Annie Girardot. Vše začalo na divadle, i když ji časem přetáhli k filmu, kde byla více na očích.
Byla šťastná a dobrá
Fanoušci ji zbožňovali a kritici pozitivně oceňovali. Uměla být jemná a živá a měla hloubku, bez níž bývají některé herečky podřadného rázu. A co je hlavní! Měla jiskru, kterou s věkem podtrhla svojí ikonickou a fotogenickou image přerostlé rošťandy s chlapeckým krátkým sestřihem. Každopádně uměla hrát a filmoví tvůrci a následně diváci začali brzy brát vážně její moderní temperament. Navíc se dokázala smát sama sobě i svým bolestem.
Její přirozená inteligence bez snobských a nudných klišé ji vždy navedla na správnou cestu k pochopení jejích rolí. „Život, kino, neznám rozdíl. Nejsem schopná hrát role, které neodpovídají tomu, co opravdu cítím nebo chci,“ vyslovila se Girardot. V době, kdy psala svůj knižní životopis, trpěla depresivními stavy. Televize a film přispěly k jejímu zotavení a tomu, že se nezhroutila do ještě hlubších stavů. „Lidé nepřišli sledovat krásné, upírovité stvoření, ale prostě ženu. Hrála jsem soudkyni, právničku, taxikářku nebo policistku. Nikdy jsem nebyla okouzlující hvězda,“ vzpomínala ve své autobiografii.
Pár střípků z profesionálního života
Herečku známe spíše z kina nebo z televize, ačkoliv více tíhla k divadlu. Právě divadlo stálo u zrodu její zářivé kariéry a prkna, která znamenají svět, milovala více než kamery. Divadelní začátky byly ohromující. Jedno z prvních představení Comédie-Française ji vyzvedlo na olymp slávy, i když zpočátku pouze malý. Známá byla tehdy prozatím jen v malém okruhu vyvolených, jimž bylo jasné, že ji vbrzku bude znát celý svět. Jeden významný básník o ní napsal: „Je to nejkrásnější dramatický temperament poválečného období.“
Byla skvělá herečka a také tanečnice a zpěvačka. Divadlo jí slušelo více než kino, protože tam jde o srdce a každé představení se může hrát jen jednou. Oproti tomu ve filmu je každá minuta na minutu naplánovaná a jedna epizoda se může točit třeba celý rok. Plátna kin a televizních obrazovek ji sice proslavily, ale přinesly s sebou zároveň stres a vyčerpání.
Divadelnice, filmová diva a komediantka
V roce 1949 odešla do Paříže studovat na École de la Rue Blanche. Hned si ji kulturní atašé všimli a angažovali ji do kabaretů pod pseudonymem Annie Girard. Roky na konzervatoři v ní zanechaly vzpomínky na nejkrásnější léta života. Kromě toho brzy dostala dvě prestižní ocenění a přijali ji jako rezidentku v Comédie-Française. Pak následovaly další divadelní veleúspěchy a film k ní nezůstal dlouho slepý. V 60. letech její herectví gradovalo ve filmu o učitelce ve zralém věku, která měla poměr se svým studentem. Snímek byl nominován na Zlatý glóbus a stal se top kasovním trhákem s Girardot ve Francii.
Vynikala zejména komediálním talentem, i když zvládala i tragičtější a dramatičtější postavy. V 80. letech její sláva trochu upadla. Nebylo to však nic vážného a hrála dále. Ve starším věku znemožnila její další tvorbu vážná nemoc – Alzheimerova choroba. Po své smrti se dočkala poštovní známky se svojí podobiznou a bylo po ní nazváno 17 francouzských obcí. Kdo ví, kdyby tolik nekouřila a žila déle, snad by po ní třeba byla pojmenovaná i škola nebo muzeum.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Vandráci na Hřensku. Kdo byl vinen? A je ještě šance na vysvětlení tohoto případu?
